Kotelna

Výběr dodavatele:

            Výběr dodavatele je spojený s technologii. Měla by to být společnost, která má dlouholeté zkušenosti, je servisním partnerem dané značky v našem případě STIEBEL ELTRON tj. má oprávnění provádět i záruční opravy. Je důležitá i následná podpora po dobu celé životnosti kotelny (víc jak 35let). Vzdálenost sídla firmy popř. servisní pobočky od vybudované kotelny je důležité pro dostupnost technika při neočekávané havárii. S tím souvisí i servisní smlouva zaručující vyřešení případné vážné závady pokud možno do druhého dne, a jedním z hlavních parametrů je výsledná cena. S vědomím všech těchto aspektů padla volba na firmu Topklimat, spol. s r. o., která je vzdálená 20km od nás a zároveň velmi vstřícná a ochotná hledat zajímavé řešení výhodné pro zákazníka.

Financování

            Společenství vlastníků nemělo v době realizace finanční prostředky pro realizaci kotelny. Financování kotelny bylo řešeno z 90% půjčkou a z 10% vlastními naspořenými prostředky. V době přípravy na realizaci (2010) byl nejlepší produkt šitý na míru společenstvím vlastníků od stavební spořitelny Wüstenrot Revit. Výše úvěru byla 1 145 000,-Kč při úrokové sazbě 5,40% splácely jsme 7 196,-Kč měsíčně. V prosinci 2012 jsme stávající úvěr refinancovali pomocí produktu TopRevit od stejné banky s nižším úrokem. Tím jsme snížily měsíční splátky na 6 391,-. Je třeba pečlivě vybírat, skoro každý půl rok banky přicházejí na trh s novými produkty a hlavně s jinými úrokovými sazbami. Ve výsledné kalkulaci hraje každá 0,1% úroků významnou roly.

Projekt - stavební povolení

            Projekt jsme si nechali zpracovat od dodavatelské firmy, která má v oboru dostatek zkušenosti. Konečný projekt posvětila i firma STIEBEL ELTRON, protože jí záleží na dobrém jménu a nechce riskovat pověst špatně provedeným projektem popřípadě špatně navrženým výkonem kotelny. S tím souviselo i předání ročních faktur od centrálního dodavatele tepla, ze kterého bylo patrné kolik tepla a TUV, jsme spotřebovali za topnou sezonu. Návrh kotelny byl kompromisem mezi co nejjednodušším, nejúspornějším a nejspolehlivějším provozem a zároveň za co nejnižší cenu.

            V rodinném domě stavební úřad nepožaduje stavební povolení při změně topení popřípadě doplnění topení o další zdroj tepla. Jinak tomu je v bytovém domě, kde ještě není kotelna a teplo je odebíráno z centrálního zdroje. Dodavatelská firma nám nabídla, že v ceně dodávky na klíč „vyběhá“ stavební povolení.

Umístnění kotelny v panelovém domě

             Kam v panelovém domě s kotelnou? Je několik možných řešení:

    1. Namontovat kaskádu tepelných čerpadel na střechu ve venkovním provedení a ve sklepě umístit zásobníky s TUV a taktovací nádrž na topení. Lacinější varianta je umístit tepelné čerpadlo vedle domu, ale neměly jsme k dispozici pozemek.

    2. Použít tak zvaný split systém tepelné čerpadla. Kde je kompresor umístněný v objektu společně se zásobníky s TUV a taktovací nádrží, jen výparník je umístněný vně budovy (na střeše, na stěně atd..) Je to stejná konstrukce jako mají klimatizace.

    3. Variantu, kterou jsme zvolily vše uvnitř. Vnitřní tepelné čerpadlo s veškerým příslušenstvím umístněné v kotelně, do kterého je přiveden venkovní vzduch vzduchovody z jednoho bývalého sklepního okna a studený vzduch je odveden do druhého bývalého sklepního okna.

Akumulační zásobník TUV :

            Nedílnou součástí kotelny je akumulační zásobník pro teplou užitkovou vodu (TUV). Pomocí výpočtů a z údajů za poslední topnou sezonu byla vypočítána průměrná denní spotřeby TUV cca 1500l. Ideální akumulační zásobník pro TUV by měl mít 1500l tj. denní spotřebu. Další aspekt je cirkulace TUV, pokud by byla zapnutá 24h denně tak by vyzářila tolik tepla rovnající se nahřátému 500l zásobníku TUV, to už jsme na 2000l.

            Pro přípravu TUV byly zvoleny akumulační zásobníky od STIEBL ELTRON SBB 501WP SOL a to v počtu 2 kusů t. 1000l. Rozdělit objem na dva zásobníky bylo potřeba, protože jsme byly omezeny průchodnosti (80cm dveře) a výškou sklepa. Zásobníky jsou připojeny paralelně k rozvodům vody. Jednomu tepelnému čerpadlu vždy náleží jedna akumulační nádrž, kterou nahřívá. Ze samotné konstrukce vyplívá, že se nenahřívá celý objem nádrže, ale asi jen 70%. To znamená, po nahřátí tepelnými čerpadly máme k dispozici jen cca 700l nahřáté vody.

            Pokud svítí sluníčko celý den, používá se spodní výměník a nahřívá vodu od spodu. Večer máme k dispozici nahřátý celý objem 1000l. Pokud slunce je za mraky tak ve spodní části nádržích je studená voda a slunce aspoň předehřívá studenou vodu z vodovodního řadu.

Nabíjecí zásobník topného okruhu :

             Protože nemáme tepelné čerpadlo s proměnným výkonem a solární systém máme i pro podporu topné soustavy potřebujeme nabíjecí zásobník pro topný okruh. Zvolily jsme 700 litrový zásobníky SBP 700 E SOL. Tento zásobník nahřívají obě dvě teplená čerpadla a z tohoto zásobníku je pomocí oběhového čerpadla rozvedena topná voda k jednotlivým radiátorům.

            Solární systém pomáhá topení převážně v jarních a podzimních dní kdy je přes den dostatek slunečního svitu a noc je již chladná. V této situaci jsou důležité regulační ventily u jednotlivých radiátorů, protože potřebu topit mají jen pokoje otočené na severní stranu, jižní strana je vyhřátá od sluníčka. V takovýto slunný a zároveň chladný den pro večerní přitop je obvykle k dispozici 700l zásobník nahřátý od sluníčka až na 60°C. Tato zásoba stačí pro příjemné zavlažení spodních chladných místností na severní straně.

Ekvitermní regulace topení :

             Pro regulaci topné soustavy byly zvoleny dvě ekvitermní regulace WPMW II, pro každé čerpadlo zvlášť. Pouze dvě tepelná čidla pro každou s regulací regulují celou topnou soustavu. Venkovní čidlo umístněné na střeše zastíněné solárními panely, druhé měří teplotu vratné vody z topného okruhu.
             Umístnění čidel je pro správnou funkčnost velmi důležité, píši z vlastní zkušenosti. Ideální umístnění venkovního čidla je na severní zastíněné straně cca ve 2m nad zemí. Ze začátku jsme měly umístněné venkovní čidlo v nádechu tepelného čerpadla, problém bylo, že tato strana byla jižní a na podzim, když byl slunečný den měřilo čidlo ve večerních hodinách (20:00) až o 7°C víc než ve skutečnosti bylo, jižní stěna byla nahřátá a jen pomalu chladla.
             Na obrázku vpravo je schématický znázorněn průběh topení během 24h jednoho slunečního jarního dnu. Je to jen demonstrace ideálního stavu (kvalitní izolace, nové okna, nevětrá se). Je patrné že k vyhřátí celého bytového domu v noční hodinách stačí jen radiátory ve spodních bytech. A to protože teplo stoupá vzhůru a u stropu je až o 3°C tepleji než ve středu místnosti. Stropy jsou jednoduché železobetonové a za nějaký čas se prohřeji a tím vyhřívají byt nad sebou. Proto horní byty (v přechodném období „jaro podzim“) nemají potřebu zapínat radiátory. Ale teplo je jim dodáváno vždy ze spodního bytu, bohužel spodní byt má pod sebou jen sklep, který naopak byt ochlazuje.